Štítky: práce, zaměstnanec, zaměstnavatel, škoda, úschova
Za škodu na dopravních prostředcích zaměstnance používaných na dopravu do práce zaměstnavatel neodpovídá. Jakou má tedy zaměstnavatel dle zákoníku práce odpovědnost vůči svým zaměstnancům? Jak má zaměstnanec postupovat, jsou-li mu v práci odcizeny osobní věci?
Mnoho zaměstnanců se během výkonu svého zaměstnání setkalo se situací, kdy jim byly během výkonu zaměstnání odcizeny osobní věci nebo kolo. Kdo nese v těchto případech odpovědnost za škodu? Na odpovědnost zaměstnavatele pamatuje zákoník práce v ustanoveních § 265 a následujících. Při škodě na dopravním prostředku (autu, motorce či kolu) se zaměstnanec náhrady škody na zaměstnavateli nedomůže. Zaměstnavatel totiž neodpovídá zaměstnanci za škodu na dopravním prostředku. Zaměstnavatel nemá ani povinnost zabezpečit úschovu dopravních prostředků.
Čtěte také: Zdanění práce v Česku je vyšší, než v ostatních zemích
Obecná odpovědnost zaměstnavatele
Když nejsou splněny podmínky pro uplatnění zvláštní odpovědnosti zaměstnavatele, tak se použije obecná odpovědnost zaměstnavatele (§ 265). Aby mohla být uplatněna obecná odpovědnost zaměstnavatele, tak je nutné, aby ke škodě zaměstnance došlo při vzniku pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s pracovním úkolem porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.
- Pracovní cesta se rovněž považuje za činnost související s vykonáváním pracovního úkolu, stejně jako činnost na základě příkazu zaměstnavatele.
- Podmínka přímé souvislosti se škodou a konáním pracovních úkolů není tedy splněna při cestě zaměstnance do zaměstnání a zpět ze zaměstnání nebo stravování zaměstnance.
Čtěte také: Pojištění právní ochrany zaměstnance
Zvláštní odpovědnost zaměstnavatele
Ze zákona má zaměstnavatel zvláštní odpovědnost (odpovědnost za škodu při odvracení škody, odpovědnost na odložených věcech a odpovědnost za pracovní úraz nebo nemoc z povolání). Všichni zaměstnavatelé jsou ze zákona pojištěni pro případ odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání. Jestliže se zaměstnanci stane pracovní úraz (tj. úraz v souvislosti s výkonem pracovních činností) nebo si přivodí nemoc z povolání (tj. nemoc z důvodu dlouhodobého nepříznivého pracoviště), tak má zaměstnanec nárok:
- Ztrátu na výdělku. Zaměstnavatel musí zaměstnanci vyplácet rozdíl mezi minulým a současným výdělkem, a to v době pracovní neschopnosti i po skončení pracovní neschopnosti (např. při uznání invalidity). Náhrada na ztrátě na výdělku přísluší až do 65 let nebo přiznání důchodu.
- Bolestné. Výše bolesného závisí na lékařském posudku. Bolestné se vyplácí jednorázově.
- Úhradu nákladů spojených s léčením. Jedná se např. o náklady za léky, jízdné do nemocnice, dietní stravování nebo i výdaje za pomoc jiné osoby v důsledku horšího zdravotního stavu.
- Úhradu věcné škody. Škodu zaměstnavatel hradí zaměstnanci v penězích, přičemž cena věci vychází z ceny věci (např. mobilu, ošacení…) v době jejího poškození jako obvyklé ceny v daném místě. V případě sporu se cena věci stanovuje znaleckým posudkem.
Jestliže zaměstnavatel neuhradí zaměstnanci škodu, tak se musí zaměstnanec obrátit na soud.
Čtěte také: Práce: Náhrada a výše škody za ztrátu věcí v zaměstnání.
