Lidé si ho pamatují především jako šéfa takzvané Bezděkovy komise, která vládě připravovala podklady pro rozhodnutí o penzijní reformě. Dnes je Vladimír Bezděk generálním ředitelem společnosti Aegon ČR, která má v Česku pojišťovnu a penzijní fond. Proto ho trápí, že se politici k žádné skutečné penzijní reformě zatím nerozhýbali.
Ještě větší riziko však vidí v tom, kam se bude ubírat regulace finančního systému. „Myslím, že jde spíše o to, aby o sobě finanční systémy poskytovaly více informací, než je jen přísněji ovládat."
E15: Podceňují lidé ve střední a východní Evropě více než jejich vrstevníci na Západě zajištění na penzi?
Lidé obecně, bez ohledu na region, zabezpečení na stáří podceňují. Podle mě to souvisí s tím, že stáří je prostě pro lidi ve věku třiceti čtyřiceti let daleko. Důsledkem toho pak – v českém kontextu – je, že tu sice máme čtyři a půl milionů lidí v penzijním připojištění, ovšem se čtyřmi nebo pěti sty korunami měsíčně, což jsou zhruba dvě procenta průměrné mzdy. Bez ohledu na to, že penzijní připojištění je jen jedna z cest, jak se zabezpečit na stáří.
E15: Jakou radu by od vás slyšel dnešní třicátník nebo čtyřicátník, kdyby se zeptal na ideální zabezpečení na stáří?
Aby každý člověk mohl žít, a ne přežívat, i v důchodu, by měl dnes začít od toho, jakou úroveň příjmů by chtěl mít, až nebude ekonomicky aktivní. To je ryze subjektivní záležitost. Krok číslo dva je, že odhadne, kolik z toho, co si navrhl v kroku jedna, je schopen pokrýt stát ze státního důchodu. To je ovšem ryzí spekulace, protože ten systém, jak funguje dneska, je neudržitelný a postupně se v něm mění parametry. Je tedy těžké něco stanovovat, když politická reprezentace nechce říct, co s tím důchodovým systémem bude dál, aby to nebyla „černá díra", ale každý si mohl říct, co bude za dvacet třicet let.
E15: Žádná jistota v tom není?
Lidé dnes mají zatím jen jednu relativní jistotu. Pokud půjdeme dál cestou úprav státního systému důchodů, po které jdeme posledních zhruba patnáct let, tak dnešní poměr důchodu k průměrné mzdě v ekonomice bude dál klesat. Když je dneska nějakých čtyřicet procent, za třicet let to může být výrazně méně.
E15: To se zřejmě lidem neříká snadno...
Příklad je ale jasný. Když si řeknu, že můžu vydělávat průměrnou mzdu po celou svou kariéru, v pětašedesáti chci přestat pracovat, v důchodu budu chtít mít dvě třetiny předdůchodové mzdy a stát mi zabezpečí třeba třicet procent, tak mi třicet procent dneska chybí. A to musím našetřit sám. Zjednodušeně platí, jak říkám, pravidlo palce – když budu čtyřicet let ekonomické aktivity spořit a pak z toho chtít dvacet let čerpat penzi, musím dnes ve vztahu ke své mzdě odkládat polovinu. To znamená, jestliže chci čerpat třicet procent své předdůchodové mzdy každý měsíc dvacet let, tak musím zhruba patnáct procent své dnešní mzdy odkládat na důchod.
E15: Proč to nechtějí slyšet ti, kteří o tom rozhodují?
Nevím, jestli to nechtějí slyšet. Vadí mi, že politici lidem prostě nechtějí říct, že se stát o dnešní třicátníky, nezměníli se brzy něco, nepostará stejně, jako se stará dnes o rodiče těch třicátníků.
E15: Mohou experti jako vy ovlivnit veřejnost, aby se něco stalo?
Upřímně řečeno, nevěřím, že tlak na politiky v tomto smyslu by mohl nějak zabrat. Vyjma toho, že věc, která platí obecně, bude platit i dále a tady bych ten tlak možná uvítal. Jde totiž o to, že lidé by měli mít vždy dostatek informací. Když budu mluvit o zabezpečení lidí na stáří, čelíme dlouhodobě nedostatku nevychýlených informací.
E15: Jaké to jsou nevychýlené informace?
Informace, které nejsou jen z jedné strany. A to nemusí být kritika jen na stát či politiky, ta nevychýlenost platí i pro soukromý sektor. Pokud se někde objeví informace, že jediná možnost zabezpečení na stáří je penzijní připojištění nebo jiný produkt, nepovažuji to za fér informaci. Pro mě je to vždy mozaika možností a je jich vždycky víc.
E15: Diskuze o změnách v penzijním zabezpečení se však v Česku smrskly jen na otázku takzvaného částečného opt-outu, tedy vyvedení části peněz z povinného důchodového pojištění do soukromých fondů. Jsou navíc podporovány zprávami ze Slovenska, které opt-out nijak nechválí.
Je jasné, že každá vláda, která bude vládnout, dneska ví, že je vzhledem k demografickému vývoji a dalším okolnostem nutné postupně zvyšovat věkovou hranici pro odchod do důchodu. A zjednodušeně řečeno, bude muset i diverzifikovat povinný důchodový systém. E15: Jak by to mělo vypadat? Návrhy, které jsme v rámci takzvané Bezděkovy komise formulovali, říkají, že do budoucna by se měl do povinného systému přidat druhý pilíř. Příspěvkově definovaný systém, kde vazba mezi tím, co člověk zaplatí jako pojistné, a tím, co pak dostane jako důchod, je jedna ku jedné. Samozřejmě jsme říkali, že je nutné vzít v úvahu i nějaké proporce.
A vždycky – velmi pravděpodobně – by to bylo tak, že i dnešní jediná noha systému by zůstala pořád dominantní, ale nebyla by jediná. A jestli je ta proporce sedmdesát ku třiceti nebo osmdesát ku dvaceti, by pak bylo věcí politické diskuze, doladění. Za tímto návrhem stojí jednoduchá selská úvaha: Nedávej všechny vejce do jednoho košíku. Diverzifikaci, a to jsme také řekli, je možné provést dvěma způsoby.
E15: To je ten opt-out?
Ano, první a – přiznávám – viditelnější cesta, je právě opt-out, druhým způsobem, možná elegantnějším, o němž se zatím vůbec nediskutuje, je zavedení určitých stropů pro placení pojistného. Fungovalo by to tak, že by lidé vydělávající do určité hranice platili pojistné do státního systému. Lidé, jejichž příjem by překročil stanovený limit, by z té první úrovně platili do státního systému a z toho, co by bylo nad limit, by mohli platit do fondového pilíře. Je to jiná cesta, ale vedla by k témuž, jako v opt-outu.
E15: Proč se právě to stalo předmětem politického boje?
Podle mě se falešně argumentuje tím, že to je privatizace důchodového systému. A na slovo privatizace je část politického spektra vždy citlivá. Ale privatizovat nelze něco, co není státní. Důchod dostávají lidé, takže důchod nepatří státu. Ti, kdo říkají, že opt-out je privatizace důchodového systému, jsou tedy úplně mimo. Stát tu nic nevlastní, protože on jen vybírá peníze, ty se někam stečou a jiní lidé z toho dostanou důchod.
Hlavní důvod, proč třeba ze Slovenska, které opt-out má, přicházejí v poslední době spíše smutné zprávy, je podle mého v tom, že špatně vybalancovali reformu. Přestřelili. Vzali příspěvkovou sazbu, která tekla státu, a rozdělili ji na dvě poloviny – první zůstala státu a druhá pak půjde do fondů. To, že to udělali fifty fifty, je hodně agresivní varianta a pak je jasné, že se mohou objevit problémy s příjmy.
E15: Jak ohrožuje váhání politiků s penzijní reformou byznys společnosti Aegon?
Nerozhodnost, alibismus a neochota lidí řešit komplikované záležitosti je spíše krátkodobé riziko. To dlouhodobé vidím v tom, kam se bude ubírat nastavení regulace finančního systému. Rozumím snahám ochránit finanční systém před takovou situací, v níž se nacházel loni, tedy opravdu jen malinký krůček od propasti. To je legitimní. Je ovšem otázka, jak to udělat, aby do systému bylo víc vidět a byl transparentnější. Myslím, že jde více o to, aby o sobě finanční systémy poskytovaly více informací, než je jen přísněji ovládat. Krize vznikla v podstatě proto, že nikdo nevěděl vůbec nic o toxických aktivech, nevědělo se, kdo je vlastní, kolik toho bude potřeba zachránit a tak dále. Já bych se tedy možná přimlouval za více informací, což nemusí nutně znamenat zpřísnění pravidel. A druhou věcí, kterou bych si přál, je, aby tam, kde se obchoduje s rizikovými aktivy, měli mít aktéři povinně více kapitálu.
E15: Když vaše společnost před pěti lety vstupovala na český trh, ohlásila ambiciózní plány. Naplnili jste je?
Tehdejší mediální kampaň měla za cíl oznámit, že je zde nová společnost, která se etablovala na místním trhu. Dnešníma očima lze říct, že nebyla úplně nejefektivnější. Ukázalo se, že dopad kampaně, která nebyla nijak levná, na spontánní znalost značky Aegon byl mizivý a vůbec ne trvalý.
E15: Změnil se tedy váš přístup k trhu?
Ano. Naším cílem už není a priori natlouct za použití obrovských finančních prostředků znalost Aegonu do povědomí populace. Vize je taková, že pokud se nám bude dařit kvalitní spoluprací s obchodními partnery zvyšovat náš tržní podíl v oborech finančního trhu, na kterých tu působíme, bude mít postupem času více a více lidí naše finanční produkty. Vybudujeme tak určitou znalost značky přirozeně, takříkajíc zdola, přes naše klienty.
E15: Má Aegon v době krize ideální nabídku služeb?
Jedinou možností, jak obstát na vysoce konkurenčním trhu, jakým je v Česku právě segment finančních služeb, je odlišit se. To jinak nejde. Naše strategie z posledních let, tedy mít vysoce konkurenční produkty pro naše koncové zákazníky a obchodní partnery, se stále více osvědčuje.
E15: Kde se inspirujete s nabídkou služeb?
Aegon nefunguje na globální úrovni tak centralizovaně jako možná některé jiné firmy. To znamená, že uvnitř skupiny sice existuje možnost inspirovat se navzájem, ale na druhé straně máme volnost, jak najít tu správnou cestu v daném regionu. Nám se daří prosazovat hlavně díky našim obchodním partnerům, od kterých získáváme informace, co český trh potřebuje a chce.
Vladimír Bezděk (35) Ve společnosti Aegon pracuje od ledna 2007. V současné době je ředitelem a předsedou představenstva společnosti Aegon Pojišťovna a Aegon Penzijní fond. Pracovní dráhu zahájil v roce 1997 v České národní bance, kde prošel několika útvary a pozicemi. Nejprve v Institutu ekonomie a poté i v měnové sekci se zabýval analýzou fiskální politiky. Od roku 2001 působil jako poradce člena bankovní rady. V letech 2004–2005 koordinoval přípravu podkladů pro rozhodnutí vlády o důchodové reformě.
Rozhovor zveřejnil deník E15 dne 5.11.2009
Použitá fotografie: E15.cz
