Štítky: osvětlení, svítidla, úspora, místnost, interiér
Hlavním požadavkem na osvětlení je snaha, aby pro každý druh práce bylo zajištěno optimální osvětlení a přitom, aby toto osvětlení bylo ekonomické a jeho konstrukce nebyla složitá. Optimální osvětlení záleží na jeho kvantitě a jeho kvalitě.
Mechanické zvyšování intenzity osvětlení vždy neznamená, že se zlepšují podmínky vidění. Především pro jemné a přesné práce má rozhodující význam kvantitativní stránka osvětlení. Kvalitou se rozumí rozložení jasu na pracovní ploše a jejím bezprostředním okolí. Rozložení jasu je určováno kontrastem jasu a barvy mezi pozorovanými detaily a pozadím, spektrálním složením světla, přímým nebo odraženým oslněním, difúzností osvětlení a směrem dopadajícího světla.
Denní osvětlení
Intenzita a zabarvení denního světla se mění během dne, během roku a se změnou amosférických podmínek.
Osvětlenost v létě venku kolem poledne dosahuje hodnot až 100 000 lx, v zimě klesají až pod 5 000 lx. Spektrální složení denního světla se mění podle výšky slunce nad obzorem a stavu oblačnosti.
Osvětlení místností
Denní světlo proniká do osvětlovaného prostoru buď přímo z oblohy nebo odrazem od venkovních objektů /např. sousedního domu). Pro osvětlení pracoviště je důležité i světlo odražené od vnitřních povrchů místnosti (stropu, stěn). Velikost a provedení osvětlovacích otvorů je zpravidla kompromisem mezi požadavkem na osvětlení a na vnitřní teplotu. Velké plochy osvětlovacích otvorů poskytují více světla a umožňují jeho rovnoměrnější rozložení, avšak mohou nepříznivě ovlivňovat teplené ztráty budovy a v letním a přechodném období zvyšovat její tepelné zisky z oslunění, a tím zhoršovat vnitřní mikroklima. Osvětlovací otvory, které jsou pouze na jedné straně obvodové konstrukce, dávají osvětlení, kde intenzita světla ubývá směrem dovnitř místnosti. Čím je okno umístěno níže, tím je osvětlení nerovnoměrnější. Výhodou je osvětlení z obou stran.
"V našich zeměpisných podmínkách se pohybuje difúzní oblohová složka denního osvětlení (přímé sluneční světlo na pracovišti zpravidla není žádoucí a ve výpočtech se nezohledňuje) po většinu dne v rozsahu cca 5.000 – 20.000 lx v zimním období a cca 10.000 – 40.000 lx po zbytek roku. Při požadavku ČSN 73 0580 na minimální činitel denního osvětlení 1,5 (vyjádřeno v procentech horizontální difúzní složky denního osvětlení venku na nezastíněné ploše) na pracovištích s trvalým pobytem osob tyto hodnoty odpovídají intenzitě přirozeného osvětlení 75lx – 600lx na nejhůře osvětlených pracovních místech ještě odpovídajících hygienickým předpisům. V prostorách blízko oknům nebo pod světlíky jsou tyto hodnoty až 5-ti násobně vyšší."
Citace: Ing. Petr Novotný
Technická norma stanoví nejmenší a průměrné hodnoty činitelů denní osvětlenosti podle velikosti detailu, který je nutno rozeznat pro sedm tříd činnosti. Tato velikost je definována tzv. poměrnou pozorovací vzdáleností. Hodnoty určené podle tohoto kritéria se mohou zvýšit při malém kontrastu jasů a dále ovlivňují-li nepříznivě podmínky vidění další okolnosti, mj. věk uživatelů osvětlení (nad 40 let) a jejich případné zrakové vady.
Hodnoty činitele denní osvětlenosti se určují v síti pravidelně rozložených bodů umístěných ve vodorovné srovnávací rovině ve výšce 0,85 m nad podlahou. Hygienicky vyhovující denní osvětlenost musí také splňovat požadavky na rovnoměrnost danou poměrem nejmenší hodnoty činitele denní osvětlenosti k hodnotě nejvyšší na srovnávací rovině, na správný směr osvětlení pro danou práci (obvykle je nejvhodnější směr zleva) a na zábranu oslňování pracovníků zejména přímým slunečním světlem. Denní osvětlení je výrazně ovlivňováno údržbou osvětlovacích otvorů a vnitřních ploch.
Umělé osvětlení
K umělému osvětlení jsou používány v současné době jak zdroje teplotní (žárovky v různé úpravě), tak i výbojové (zářivky, výbojky). Zdroje umělého osvětlení jsou charakterizovány zejména vyzařovaným světelným tokem a barvou světla. Žárovky jsou zdrojem světla, které je vydáváno vláknem žhaveným elektrickým proudem. Je téměř bodovým zdrojem, barva světla připomíná světlo přírodní, nevýhodou je nízký měrný výkon, z příkonu žárovek se na viditelné světlo promění pouze 3 - 6 %. Jasy žárovek jsou značné, proto jsou oslňujícími zdroji.
Halogenové žárovky
Halogenové žárovky vynikají velkým světelným tokem, delší životností a vhodnější barvou světla.
Luminiscenční zdroje (výbojky, zářivky, svítící trubice) - světlo v nich vzniká studenou cestou elektrickým výbojem v plynech nebo v kovových parách (rtuť, sodík, indium) Sodíkové výbojky dávají monochromatické žluté světlo, ve kterém je vyloučeno barevné vidění, výhodou je lepší viditelnost v mlze, kouři, používají se tam, kde není třeba rozeznávat barvy, např. v dolech, venkovních prostorech apod. Rovněž rtuťové výbojky je možno používat na pracovištích, kde není nutno rozeznávat barvy. Zářivky oproti žárovkám vyzařují pouze jednu desetinu světla, proto se hodí do malých místností. Mají větší životnost, nevýhodou je hlavně blikání, neklidný výboj a hluk. Používají se tam, kde je nutné dosáhnout vysokých intenzit osvětlení, barva světla má méně příznivé psychofyziologické důsledky než u žárovek.
Kombinované osvětlení
Kombinované osvětlení vzniká přidáním osvětlení místního k celkovému. Místní osvětlení zajišťuje vyšší osvětlenost na pracovní rovině a umožňuje též řešení požadavků např. na směr světla. nesmí se používat samostatně bez celkového osvětlení. Požadavky na umělé osvětlení jsou stanoveny technickými normami, které vycházejí z druhu vykonávané činnosti a velikosti detailu, který je nutno rozlišit. Minimální hodnoty osvětlenosti je nutné zvýšit, jde-li o trvalá pracoviště bez denního světla. Hygienické minimum pro osvětlenost je pro trvale užívané pracoviště 200 lx, v místnostech bez denního osvětlení 300 lx.
Měření jasu je zaměřeno na průhledy oken, meziokenních pilířů, parapetů apod., tedy na jasy narušující zrakovou pohodu. Měření je možno provádět specializovaným přístrojem (jasoměrem), častěji se používá nepřímého měření luxmetrem, přičemž se zaznamenává osvětlení a odrazivost ploch.
