Vladimír Bezděk je šéfem penzijního fondu Aegon. Před čtyřmi lety pracoval v České národní bance, odkud byl „zapůjčen", aby vedl komisi, která zmapovala budoucnost českého penzijního systému. Říkalo se jí „Bezděkova komise" a dodnes nikdo hlubší analýzu ohledně penzí neprovedl.
Komise tehdy varovala před neudržitelností financování státních důchodů. Podle Bezděka se teď situace kvůli krizi ještě zhoršila, a penze proto budou během několika desítek let pro všechny téměř stejné a malé.
Praha
Před čtyřmi lety jste vedl takzvanou Bezděkovu komisi, která spočítala různé varianty vývoje českého důchodového systému. Jak s tuzemskými důchody a jejich budoucností zahýbala krize?
Za poslední čtyři roky se staly dvě základní věci – pozitivní bylo, že se dále prodloužila věková hranice pro odchod do důchodu a upravily se některé další parametry. Každý rok, o něž se posune zákonný odchod do důchodu, má na výdaje systému v dlouhodobém období významný pozitivní vliv. Minus je samozřejmě kondice ekonomiky v posledních dvou letech.
Vy jste počítali s jejím růstem zhruba o dvě procenta ročně, ale přesto jste došli k závěru, že důchodový systém v roce 2065 bude zadlužený ve výši 110 procent celého HDP. Jak se teď zadlužení zrychlilo?
Pro tuto dekádu jsme počítali dokonce s růstem HDP 3,5 procenta. Teď je ovšem minus 4,5 procenta, takže jsme vlastně o osm procentních bodů dole oproti očekáváním. Kumulace zadlužení proto roste podstatně rychleji – systému vypadly kvůli vyšší nezaměstnanosti a výkonu ekonomiky příjmy. Od boku ale odhaduji, že zadlužení by v roce 2065 mohlo být stejné, jako jsme předpovídali.
Jak na to?
Naše predikce byla založená na tom, že se v systému nic do té doby nezmění. Ale ono se změnilo – už se posunula hranice odchodu do důchodu na 65 let, takže jsme vlastně mimoděk proti krizi použili nejsilnější kalibr. Oba efekty se tak možná požerou, ale my už si na příštích dvacet třicet let vystřelili účinnou zbraň proti zadlužování. Nepočítám s tím, že by se v dohledné době opět důchodová hranice posunula.
Kam důchodový systém spěje?
Peníze nejde v dlouhém období oblafnout. Pokud nebude do budoucna vůle systém reformovat s velkým R, tak prostě sedíme v autě, které nemá volant, a bez ohledu na pravou či levou vládu směřuje k rovnému a nízkému důchodu. Kvůli krizi bude na penze ještě méně peněz, než jsme předpokládali a počet lidí pobírajících důchod se bude kvůli demografickému vývoji zvyšovat. Když máte více lidí a méně peněz, tak jak to může dopadnout? Prostě rezignujete na zásluhovost, penze bude tedy prakticky stejná pro všechny. Jedno, zda jste vydělávali hodně, či málo. A politici budou muset přiznat, že státní penze nepřinášejí skutečně zabezpečení na stáří.
Nesměřuje celý systém ke krachu?
Pokud se nestane nic, tak samozřejmě ano. Ale předpokládám, že i když nebude politická vůle k velké reformě, tak se budou dělat průběžné úpravy v systému, které budou oddalovat jeho pád. Důchodový věk, invalidní důchody, náhradní doby pojištění – to vše se bude ořezávat.
Předminulý týden ministr financí Eduard Janota žádal parlament, aby mohl získat 14 miliard navíc, bez nichž by lidé nedostali důchody už letos. Bude tedy systém už jen v minusu?
To si nemyslím, i když deficit bude asi i příští rok. Jakmile se ekonomika vrátí aspoň k tříprocentnímu růstu, začnou se na důchodovém účtu ještě na několik let vytvářet mírné přebytky. Ale budou malé, do budoucna z nich nepůjde vyžít.
Jak by se podle vás měl tedy penzijní systém ideálně nastavit, aby se mohl sám financovat a lidé zároveň měli dost peněz do důchodu?
Musí se diverzifikovat, tedy více rozkročit ve dvou základních rovinách. Zaprvé u financování, které je teď výhradně založeno na průběžném státním přerozdělování peněz od lidí, kteří platí sociální pojištění, k důchodcům. Nevytváří žádné přebytky a všechno co se vybere, se hned utratí. Spoření jednotlivce na penzi je zcela zanedbané. Druhá rovina je způsob výpočtu důchodové dávky, která by měla být více založena na zásluhovosti. To státní systém popírá a v budoucnu bude ještě více. Ačkoli se příjmy dvou důchodců lišily o desítky tisíc, důchody budou jiné maximálně o dva tři tisíce.
Jak z toho prakticky ven?
Moc možností není, ale je nutné to lidem natvrdo říci. Politici rádi v lidech vyvolávají pocit, že systém bude více zásluhový a státní penze dostatečná. Ale to je hloupost, na to už nikdy nebudou peníze. Musí proto vzniknout druhá soukromá noha důchodového systému, která rozhodně bude menší než ta státní – třeba v poměru třicet ku sedmdesáti. Lidé by si tedy z dnes placeného sociálního pojištění měli mít možnost část nasměrovat někam jinam. Někdo říká, že k tomu ještě musí přidat něco ze svého, někdo to popírá, ale to už je technická věc. Důležité je, aby výplata důchodů pak už neležela plnou vahou jen na státním přerozdělování.
Jakmile toto řeknete, okamžitě budete hlavně levicí nařčen z toho, že jako šéf soukromého penzijního fondu ženete do fondů peníze, které se tam pak rozkradou.
O nutnosti zapojení soukromého sektoru jsem byl přesvědčen vždy, i když jsem předtím devět let pracoval v ČNB. Kdo chce zohlednit v penzi své příjmy, nemůže se spolehnout na stát. Ten bude jen pokrývat nějaké životní minimum. Pokud mluvíte o rozkrádání – osobně si myslím, že navrhovaný Opt-Out systém, tedy možnost vystoupit částečně ze státního pojištění, je už prakticky neuskutečnitelný. Právě proto, že je politicky zařazený jako rozkrádání. Ale další noha penzijního systému se dá vybudovat i jinak. Mohou se například nastavit příjmové stropy, po jejichž dosažení by člověk automaticky část pojištění odváděl mimo státní systém. A jakmile by jeho příjem opět klesl, platil by vše zpět jen státu. Pokud by se dobře nastavily stropy, může to být velmi efektivní.
Topolánkova vláda letos před svým pádem poslala poslancům návrh nového zákona o penzijním spoření, které by mělo odstartovat další reformy penzijního systému. Jaký je osud zákona?
Nad zákonem se na půl roku zavřela voda, teď byl čistě kvůli technické lhůtě načten do prvního čtení na listopadovou schůzi poslanců. Jenže se na něj nedostalo, takže by znovu měl být ve hře v prosinci.
Ještě na jaře se mělo za to, že by od Nového roku podle něj měly vzniknout nové penzijní fondy, které by lidem mohly přinášet větší zhodnocení. To se tedy nestane?
Ne. I kdyby se zákon stihl ještě schválit, příprava na straně penzijních fondů na novinku zabere minimálně rok, možná i více. Ale nezastírám, že jsem v této době k zákonu spíše kritický. Jeho nepřijetí pro státní důchodový systém neznamená vůbec nic a pro budoucnost velké reformy také ne. Ale uznávám, že moje stanovisko je menšinové.
Penzijní fondy novým zákonem měly dostat možnost, aby lidem peníze více zhodnocovaly. Byť výměnou za to, že by se lidé museli vzdát jistoty, že o své úspory nepřijdou. Větší svoboda a menší garance vůči klientům vás jako šéfa penzijního fondu neláká?
Typický český klient je hodně konzervativní. Takže to, že výnosy penzijního připojištění nepokrývají ani inflaci, mu bohatě vynahrazuje jistota, že o peníze nemůže přijít. Navíc si myslím, že lidé vnímají penzijní spoření spíše jako kamínek v mozaice, ne jako globální řešení svého důchodu. Takže investují různě a tato bezpečná investice do jejich celkového portfolia dobře padne.
Většina vašich kolegů to tak nevidí asi hlavně proto, že mají pod sebou podstatně více lidí a současná pravidla je tedy více škrtí.
My ale také musíme plnit všechna kritéria. Když šel trh dolů, tak jsme museli doplňovat do fondu kapitál jako ostatní. Samozřejmě bychom ocenili, kdyby si lidé spořili na důchod větší částky, ale pro někoho je pětistovka měsíčně prostě maximum.
V létě se zavedlo pravidlo, že člověk musí zaplatit „pokutu" osm set korun při přechodu k jinému fondu. Jak se to dotklo vás jako relativně nejrychleji rostoucího fondu?
Je vidět, že po zavedení poplatku za přestup se dynamika takto získávaných klientů mírně snížila. Avšak i když si to někdo nemyslí, Aegon má v celkovém počtu získávaných klientů převahu těch nových, kteří nepřicházejí odjinud.
Jak spoříte na penzi vy sám?
Držím se modelu, který lidem vysvětluji. Pokud chcete dostávat v důchodu dvacet let třeba 70 procent ze svého předchozího pracovního příjmu, pak vězte, že stát dnešním třicátníkům s průměrným platem zajistí tak 35 procent z jejich příjmu. Dalších 35 procent si musí obstarat sami. Vychází to tak, že by si proto měli zhruba čtyřicet let šetřit patnáct procent ze své aktuální mzdy.
Bezděkova komise
V říjnu 2004 premiér Špidla jmenoval Bezděka vedoucím šestičlenné expertní komise. Ta měla analyzovat varianty důchodové reformy, které předložily jednotlivé politické strany, a srovnat je. Ve své závěrečné zprávě z června 2005 komise prokazatelně spočítala, že současný systém se nedá dlouhodobě udržet, protože za pár let Česko neúnosně zadluží. Materiál reformy je dostupný na adrese www.reformaduchodu.cz.
Aleš Krejdl se vedle Vladimíra Bezděka uchytil v soukromém sektoru. Ve společnosti Deloitte dělá senior poradce v oblasti pojistné matematiky – pomáhal např. modelovat důchodovou reformu v Maďarsku či zpracovat variantu dobrovolného opt-outu v Česku. Na státní důchod se nespoléhá: „Investuji do dětí, které mi to snad v budoucnu oplatí," říká.
Zuzana Šmídová se jako ekonomka OECD zabývá Českem a Estonskem. „Státní důchod určitě nebude představovat můj hlavní příjem," míní. Proto se spoléhá na úspory a investice.
Zbyněk Štork je analytikem na ministerstvu financí a zabývá se ekonomickými předpověďmi pro Česko. Vedle státního důchodu spoléhá na úspory a připojištění.
Jan Škorpík vede pojistně-matematické oddělení na MPSV. „Počítám, že mi v důchodu pomohou děti, vytvářím si nějaké úspory. Pro důchod však nežiji," říká dnes.
Přemysl Pergler žije střídavě v Česku, kde externě radí na ministerstvu financí, a v Kanadě. Jako jediný už je v důchodovém věku. „Mám důchod mj. z práce v kanadské federální správě a úspory z podnikání. Vyžiju," říká.
Rozhovor zveřejnil deník MF DNES.
