Štítky: firma, daně, zisk, peníze, prodej
Častým jevem v posledních letech však je zájem těchto podnikatelů o prodej svých firem. Jde o to, že již ztratili motivaci, či firma dosáhla svého vrcholu a podnikatel cítí, že již dále pod jeho vedením neporoste a tak chce společnost prodat. Nejde o vůbec řídký jev.
Na začátku devadesátých let se po sametové revoluci, respektive při počátku fungování tržní ekonomiky v Československé a následně v České republice se mnoho lidí vrhlo do soukromého sektoru a začalo podnikat. Objevila se celá řada schopných podnikatelů, kteří dokázali prakticky z nuly vytvořit fungující společnosti, které dále vedou.
Častým jevem v posledních letech však je zájem těchto podnikatelů o prodej svých firem. Jde o to, že již ztratili motivaci, či firma dosáhla svého vrcholu a podnikatel cítí, že již dále pod jeho vedením neporoste a tak chce společnost prodat. Nejde o vůbec řídký jev. Celá plejáda fungujících společností je v současnosti nabízena k prodeji. Samozřejmě, že nejčastěji jde o problémové firmy, či společnosti se špatným managementem. Ale čím dál častěji se k prodeji rozhodují i úspěšní podnikatelé, kteří třeba ztratili motivaci, či dosáhli věku, kdy již nechtějí dále nést břímě majitele a ředitele společnosti.
A právě zde do hry vstupuje fenomén prodeje a odkupu firem.
Prodej a odkup firem
Každý rok prodej zavedených firem vydělá svým majitelům desítky miliard korun. V současné době ekonomické recese sice trend spíše opadá, avšak z dlouhodobého hlediska se u nás prodeji zavedených společnosti relativně daří.
Důležité je však správné načasování.
Ať už z hlediska vývoje a životního cyklu podniku, tak i ze strany ekonomické a hospodářské situace. Každý jistě chápe, že v současné hospodářské situaci chybí kupci, kteří by ve velkém jako dříve skupovali společnosti za horentní sumy. Navíc je vhodné uvažovat o prodeji již v době, dokud společnost prosperuje a je bez nejmenších problémů. Právě v tu chvíli má na trhu největší cenu.
V praxi je obvykle prodáno zhruba 40 procent všech firem, které o to mají zájem. Takže skoro každá druhá firma, respektive její majitel, pokud se rozhodne jí odprodat, uspěje. Může jít často o běh na dlouhou trať, jelikož prodej společnosti a převod všech práv může zabrat i několik let. To samozřejmě značně ovlivní a změní počáteční cenu podniku. Speciální případ u malých podniků na prodej je na tom s prodejností hůře, než je obecně platné. U takzvaných rodinných společností, kterých se jejich majitelé nechtějí tak lehce vzdát, se prodá pouze 20 do prvních dvou let. Je to zapříčiněno především přehnanými požadavky ředitelů a „rodičovský" přístupem ke společnosti ze strany jejího původního majitele.
A právě majitel je mnohdy tím, s kým stojí a padá celá firma
V tu chvíli je společnost jen velmi těžko prodejná za předpokládaného odchodu této výrazné osobnosti. Pokud je situace taková, že majitel společnosti sám zajišťuje zakázky, vymýšlí inovace, zajišťuje technickou či technologickou stránku věci, pak je jeho případný odchod často stěžejní překážkou v případném prodeji. Bez něj je firma totiž prakticky nepoužitelná.
Hlavními překážkami při prodeji je také nízký zisk. Dále pak předlužené společnosti spoléhající převážně na cizí kapitál se rozhodně netěší takovému zájmu jako zdravé společnosti financované převážně vlastní kapitálem.
Dalšími faktory, které často brzdí prodej zavedené a prosperující společnosti je špatná struktura zákazníků.
Pokud má společnost pouze několik málo odběratelů, je právě to velkým problémem.
A poslední výraznou překážkou jsou časté změny vlastníků, managementu či krátká historie společnosti. To vše jsou aspekty, které ovlivňují atraktivnost dané společnosti.
Podnikatelský záměr a obor při prodeji firmy nerozhoduje
Obor často nehraje tak významnou roli, jak by se mohlo zdát. Spíše jde o konkurenci v odvětví či upadající poptávku po daném produktu. To ovšem logicky s oborem podnikání úzce souvisí. V celkovém pohledu pak je spíše zájem o průmyslové společnosti. Logicky, jelikož obchodní firma má často jen málo co nabídnout. Fyzicky nevlastní prakticky žádné majetky, nevyrábí a tak je jen těžko hmatatelný výstup obchodní společnosti.
Do hry však vstupuje nepatrně jiný aspekt a tím je přílišná diferencovanost oboru podnikání. Pokud firma provozuje několik na sobě nezávislých a nesouvislých podnikatelských aktivit, je pro případného investora velmi těžké se ztotožnit s takovou strukturou a raději odkoupí třeba pouze jednu divizi, která je specializovaná. Zájem je pak na druhé straně o společnosti, které jsou nějakým způsobem unikátní a mají vyhraněnou strategii. Vhodné jsou ochranné známky, normy ISO, patenty, certifikáty či ověřený dozor. A od toho odvislé informace. Každá firma, která chce být prodána, musí poskytovat kompletní, nezkreslené a co možná nejdetailnější fakta o své činnosti, záměrech a plánech do budoucna.
Prodej mrtvé firmy
tedy společnosti, která již v současnosti nepodniká avšak má bohatou historii, je také zajímavým obchodním tahem.
Říkáte si, kdo by chtěl starou nefungující firmu?
Třeba podnikatel, který se chce pyšnit bohatou historií, tradicí a značkou, která však již třeba několik let nefunguje. Důležitá historie je i u žádostí o dotace, jelikož právě zavedené a fungující podniky mají pro dotační programy nejlepší vyhlídky.
