Štítky: regulované nájemné, bydlení, byt, zákon, pronajímatel
Zákon o regulovaném nájemném, tedy zákon č. 107/2006 Sb., který mluví o jednostranném zvyšováním nájmu z bytu, představuje pro pronajímatele možnost svým rozhodnutím zvýšit nájemné.
Jak reagovat na zvyšování nájemného
Po datu 31.12.2010, respektive 31.12.2012 bude možné toto učinit pouze dohodou obou smluvních stran.
"Zákon, který nabyl účinnosti 31. března 2006, ve své první části upravuje možnost jednostranného zvyšování nájemného z bytu, které je možné uplatnit během čtyřletého období od 1. ledna 2007 do 31. prosince 2010. Novelou zákona, zákonem č. 150/2009 Sb., (dále jen
novela) byla pro vybrané obce možnost jednostranného zvýšení nájemného prodloužena do 31.prosince 2012." - Zákon o jednostranném zvyšování nájemného z bytu
Do této doby je možné z pohledu pronajímatele navyšovat nájem dle libosti do určitého limitu a dle jasně stanovených podmínek.
Pronajímatel musí nájemce o zvýšení nájmu informovat písemně nejméně tři měsíce před zvýšením, tedy do 30.9. předešlého roku. * Pokud je informace o navyšování doručena déle, běží lhůta tří měsíců, po kterou navýšené nájemné není nutné platit.
Pokud pronajímatel vše učinil v daném termínu, avšak nájemce nemá možnost dané finanční navýšení zvládnout, je možné postupovat následovně:
Nejlepší variantou je byt vyměnit za menší či s lepšími podmínkami, který si však nájemce musí vyhledat a zajistit sám. Zde je nutný souhlas pronajímatele, avšak je možné ho nahradit rozhodnutím soud. Pokud to nejde, je možné vzít v úvahu možnosti další.
Sdílení bytu s někým s rodiny.
To představuje jasnou situaci o podělení se o nájem s další příbuznou osobou v bytě. Zákon dokonce nevyžaduje ani souhlas pronajímatele, je pouze důležité danou osobu nahlásit.
Pronájem části bytu
Další možností je pronájem části bytu.
Například jeden pokoj nabídnout za úplatu, která pokryje rozdíl, který nájemce sám není schopný doplatit pronajímateli. Tady již je však nutný písemný souhlas pronajímatele a písemné podepsání nájemní smlouvy s podnájemcem.
Rozhodně ne nezajímavou možností je i žádost u sociálního odboru o dávku státní sociální pomoci.
Ta představuje příspěvek na bydlení, který je žadateli přiřknut za předpokladu, že je nájemcem bytu, je v daném bytě trvale přihlášen a nájem činí více než 35% čistého měsíčního příjmu všech členů domácnosti. Pokud ani to nevyjde, je možné na stejné instituci zažádat o dávku hmotné nouze a doplatek na bydlení.
Sociální aspekty regulace
Řada lidí namítá, že deregulace je asociální. Ale situace je spíše opačná.
Právě regulace totiž dlouhodobě zvýhodňuje jednu skupinu obyvatelstva na úkor ostatních. Regulace ve své podstatě popírá princip solidarity a sociální spravedlnosti obecně, na kterém náš si náš stát tolik zakládá. Další fakt asociálnosti regulace je také situace, že ve zvýhodněné skupině obyvatel v bytech s regulovaným nájmem je možná paradoxně méně potřebných než u skupiny znevýhodněné v nájmech tržních.
Často se argumentuje tím, že starý člověk v bytě 3+1 s regulovaným nájmem zde prožil celý život a je nemorální ho z jeho cenově výhodného bydlení v atraktivní lokalitě vyhánět. Na druhé straně stojí čtyřčlenná mladá rodina bydlící na sídlišti v garsonce, jelikož nemají šanci získat jiný byt ačkoliv by na něj peníze měli. Jaká situace je více amorální?
Vždy existují dvě možnosti pro majitele bytů s regulovaným nájemným. Po roce 2010, respektive 2012 buď přistoupí na nájem vyšší nebo si byt koupí na hypotéku a budou bydlet ve svém. Tržní prostředí se musí zkrátka pročistit a každý nájemník si musí najít právě takový byt, který mu bude vyhovovat a bude na něj stačit i finančně.
