Události:
1417 – Nově zvolený papež Martin V. (11. listopadu 1417, čímž byl překonán čtyřicetiletý rozkol - schizma - v církvi) vydal dvě buly, z nichž jedna ostře odmítala přijímání podobojí a nařizovala přísný postih kacířů a druhá hrozila kruciátem (křížovou výpravou).
1471 – Zemřel pražský arcibiskup Jan Rokycana; papežská stolice ho od zvolení do úřadu v roce 1435 odmítala schválit jako kališníka. Rokycana po sobě zanechal církev sjednocenou na mělkých základech polipanského kališnictví. Za administrátora tzv. dolejší konzistoře (u Týnského chrámu) byl zvolen M. Václav Koranda mladší.
1512 – Zemřel Amerigo Vespucci, italský cestovatel a objevitel (* 9. března 1451 nebo 1454)
1634 – Valdštejn se zbytkem věrného vojska se dal na ústup do Chebu.
1717 – Vydán druhý robotní patent pro Čechy (na Moravě vyhlášen 2. září 1717), který potvrzoval třídenní robotu a podrobně upravoval způsob podávání poddanských stížností (nejprve u vrchnosti, v případě nesouhlasu se mohli odvolat ke krajským hejtmanům, pak k místodržitelství a nakonec ke dvoru). Toto nařízení bylo zostřeno novým patentem z 3. března 1721.
1795 – Vydán nový zákon o cenzuře; každý autor musel odevzdat dva exempláře svého rukopisu cenzorovi ke schválení. Rovněž došlo ke zrušení městských čítáren a půjčoven knih (1798).
1857 – Narodil se Lord Robert Stephenson Smyth Baden-Powell of Gilwell, britský voják, zakladatel skautského hnutí († 8. ledna 1941)
1900 – Narodil se Luis Buñuel, španělský filmový režisér († 29. července 1983)
1903 – Smíchov byl povýšen na město.
1925 – Narodila se Božena Böhmová, česká herečka
1948 – V Průmyslovém paláci v Praze se konal sjezd závodních rad a odborových skupin; na 8 tisíc delegátů (příslušníků všech stran a bezpartijních) se vyslovilo (proti 10 hlasům) pro požadavky dalšího znárodnění a pro Gottwaldovo řešení krize (přijetí demise ministrů, doplnění vlády a "očistu" Národní fronty).
1968 – vyšlo reklamní (nulté) číslo Literárních listů.
1969 – Začíná vycházet Věstník ministerstva vnitra ČSSR, v němž budou publikovány předpisy závazné pro všechny příslušníky SNB.
Na večeři po slavnostním zasedání na Pražském hradě představitel NDR Walter Ulbricht kritizuje Šikovu teorii hospodářské reformy, která „bude návratem ke kapitalismu“ a čs. avantgardu označuje jako buržoazní.
1973 – V Praze byl zahájen provoz na Nuselském mostě.
1975 – Narodila se Drew Barrymore, americká herečka
1977 – V jaderné elektrárně Jaslovské Bohunice A-1 došlo k vážné havárii.
1987 – Zemřel Andy Warhol, americký výtvarník (* 6. srpna 1928)
Andrew Warhola (6. srpna 1928 – 22. února 1987), známější jakoAndy Warhol, byl americký malíř, grafik, filmový tvůrce a vůdčí osobnost amerického hnutí pop artu.
Andrew Warhola se narodil v americkém Pittsburghu rusínským přistěhovalcům, kteří původem pocházeli z Rakousko-Uherské vesničky Miková (dnes součást severovýchodního Slovenska).
Přesné datum jeho narození není zcela jasné. V pramenech lze najít několik údajů, které odkazují na léta 1928-1931.
Warhol koneckonců sám tvrdil, že jeho rodný list z roku 1930 je pouhý padělek.
Nejčastěji se jako datum jeho narození uvádí právě 6. srpen 1928.
Warholův otec, Andrej Varhola, pracoval v uhelných dolech a na stavbách v Pensylvánii. Andy měl ještě dva starší bratry, Johna (Jána) a Paula (Pavla). Všichni společně žili na pittsburské 55.ulici Beelen. Rodina byla řeckokatolického vyznání. Jako dítě se Andy třikrát nervově zhroutil; poprvé, když mu bylo osm, a poté ještě dvakrát během následujících dvou let.
Warholovy umělecké sklony se projevily již brzy. Andy studoval obor komerční designová tvorba na Carnegieho technologickém institutu (Carnegie Institute of Technology) v Pittsburghu, kde se setkal s takovými osobnostmi, jako byl například Philip Pearlstein, známý americký malíř expresivních aktů. Ukončením studia získal titul bakalář výtvarného umění (Bachelor of Fine Arts). Po absolutoriu se v roce 1949 přestěhoval do New Yorku a začal zde úspěšnou kariéru ilustrátora časopisů a designera reklamních materiálů.
Během 60.let se Warhol vypracoval - z tvůrce inzerátů se stal jeden z nejproslulejších amerických umělců své doby. Se svými spolupracovníky Warhol definoval základní pojmy této dekády. Začal malovat známé americké produkty, jako např. plechovky Campbellovy polévky od společnosti Campbell Soup Company.
Také se věnoval tvorbě portrétů takových známých osobností, jakými byli například Marilyn Monroe,Elvis Presley, Muhammad Ali, Troy Donahue nebo Elizabeth Taylor. Mimo jiné navrhl dnes již proslulou láhev na Coca-Colu.
V této době Warhol založil umělecké studio „The Factory“ („Továrna“), v němž se obklopil širokou škálou umělců, spisovatelů, hudebníků a undergroundových celebrit. V srpnu 1962 začal Warhol s masovou produkcí sítotisků.
Snažil se tak vytvářet umění nejen z masových výrobků, ale i v masovém měřítku. Metoda pryžového razítka mu najednou začala připadat „příliš domácká“. Prohlásil: „Jsem neobyčejně pasivní. Beru věci tak, jak jsou. Pouze se dívám, pozoruji svět.“ Tím, že v průběhu tvůrčího procesu minimalizoval pohled na věc, rozpoutal uměleckou revoluci - jeho práce se staly velmi rychle nejenom kontroverzní, ale i populární.
Díla, která vznikla v této době, byla spojena především s americkou pop-kulturou. Warhol zobrazoval různým způsobem dolarové bankovky, celebrity, značkové produkty a obrázky z novinových útržků. Tyto předměty jsou na plátně na první pohled rozpoznatelné a často působí na masy. Tento fakt Warhola fascinoval ze všeho nejvíce, a proto je sjednocujícím prvkem veškeré jeho tvorby 60. let.
Andy Warhol byl úzce spjat s americkou rockovou skupinou Velvet Underground. Té dělal od roku 1965 manažera a zároveň se stal i producentem jejich prvního alba The Velvet Underground and Nico (1967). Byl to právě on, kdo členům kapely navrhl, aby na jeho natáčení přizvali německou zpěvačku Nico. Album samotné se stalo známé i díky Warholově osobitém návrhu jeho obálky - na přední straně desky byl zobrazen výrazný žlutý banán s nápisem „Peel Slowly and See“ („Pomalu oloupejte a uvidíte“). Po stržení obrázku žlutého banánu se na jeho místě objevil oloupaný růžový banán. 16. prosince 2006 prodal sběratel Warrel Hill demo verzi tohoto debutového LP, kterou kdysi koupil na bleším trhu za pouhých 0,756 dolaru, za neuvěřitelných 25 200 dolarů. Po vydání první desky ale Warhol spolupráci s kapelou ukončil, a to na popud frontmana kapely Lou Reeda.
V roce 1990 natočili Lou Reed s Johnem Calem album Songs for Drella, přičemž jednou z Warholových přezdívek byla právě Drella. (Drella je složenina dvou slov - Drákuly a Popelky (angl. Dracula & Cinderella )). Na tomto albu se Reed Warholovi omlouvá a snaží se jednou pro vždy vyřešit jejich dřívější konflikty.
V 70. letech navrhl Warhol obal pro dvě desky kapely The Rolling Stones - Sticky Fingers (1971) a Love You Live (1977). V roce 1975 byl navíc požádán, aby vytvořil několik portrétů jednoho ze členů této kapely, Micka Jaggera.
Andy Warhol se osobně znal s mnoha dalšími hudebníky - mezi jinými i s Bobem Dylanem a Johnem Lennonem.V roce 1986 navrhl obal Lennonovy posmrtně vydané desky Menlove Avenue. Také se objevil jako barman ve videoklipu „Hello Again“ hudební skupiny The Cars a ve videoklipu prvního singlu skupiny Curiosity Killed The Cat - „Misfit“. Oba tyto klipy byly spolu s mnoha dalšími vyrobeny Warhlovým oddělením Warhol's video production company.
Warhol dále silně ovlivnil punk-rockovou formaci Devo a Davida Bowieho, který po tomto excentrickém umělci pojmenoval na albu Hunky Dory skladbu „Andy Warhol“.
O Warholovi se tradovalo, že byl homosexuál a také velmi pravděpodobně panic. Jeho rodina ale tvrdí, že se tyto zvěsti nezakládají na pravdě a že Warhol jen držel celibát. Do jaké míry Warholova sexualita ovlivnila jeho práci, a tak utvářela jeho vztah se světem umění, však zůstává otázkou. Zajímavostí je, že tímto fenoménem se dnes zabývá většina výzkumu týkajícího se Warholovy osoby. On sám se tomuto tématu často věnoval při různých interview, debatách s jeho přáteli a zmiňuje ho i ve svých publikacích (např. ve svých memoárech Popism:The Warhol Sixties). V průběhu své kariéry Warhol vytvořil erotické fotografie i kresby, na nichž byla nahá mužská těla. Také mnoho z jeho slavných děl (portréty Lizy Minneliové, Judy Garlandové a Elizabeth Tailorové společně s filmy jako Blow Job (Kuřba), My Hustler (Můj Prostitut) a Lonesome Cowboys (Osamělí kovbojové) čerpá z undergroundové kultury homosexuálů nebo otevřeně prozkoumává zákoutí lidské sexuality a sexuální touhy. Nejeden jeho film měl svou premiéru v kinech zaměřených výlučně na pornofilmy s homosexuální tématikou.
První práce, jenž Warhol předložil galerii umění, byly odmítnuty s tím, že tématiku homosexuality zobrazují až příliš otevřeně. Ve svých memoárech navíc tento umělec vzpomíná na rozhovor s filmařem Emilem de Antoniem, kde zmiňuje, jak těžké pro něj bylo přesvědčit umělce Jaspera Johnsona a Roberta Rauschenberga(další slavné homosexuální umělce, jenž se ale ke své sexuální orientaci nehlásili), aby ho přijali mezi sebe. Antonio vysvětloval, že na jejich vkus "vystavoval Warhol svou homosexualitu až příliš na odiv a to jim nebylo vhod". Na toto tvrzení Warhol reagoval slovy: " Na to jsem nemohl nic říct. Byla to totiž pravda. A tak jsem se rozhodl, že si z toho prostě nebudu nic dělat, protože jsem na svém chování stejně nechtěl nic měnit a krom toho jsem si říkal, že tohle patří k věcem, které bych ani neměl chtít měnit... Jiní lidé by možná byli schopni své názory změnit, ale já k nim nepatřím.“ A právě k tomuto období – konci 50. a začátku 60. let - se mnozí, jenž Warholův život zkoumali, se staví jako ke klíčovému momentu vývoje jeho osobnosti. Někteří z nich naznačují, že jeho neochota odpovídat na dotazy ohledně jeho práce a jeho osoby samotné (reakce typu: "hmmm, ne" a hmmm, ano") - a dokonce i vývoj jeho pop-artového stylu – může být následkem zážitků z doby, kdy ho newyorské umělecké kruhy vyloučili ze svých řad.
1993 – V Praze se konal mezinárodní kongres Evropského bankovního fóra, který se mj. zabýval problematikou privatizace a úlohou burz ve východoevropských a středoevropských státech.
1998 – Čeští hokejoví reprezentanti vybojovali na XVII. zimních olympijských hrách v japonském Naganuolympijské zlato. Hlavní město Praha jim přichystalo mohutné uvítání, vrcholící na Staroměstském náměstí (přivítalo je na 150 000 lidí).
2010 – Zemřela Zdena Frýbová, česká spisovatelka a novinářka (* 30. srpna 1934)
Svátky:
Svátek mají Petr, Stolec sv. Petra.
Dnes má v občanském kalendáři svátek Petr. Jmenoval se tak první z apoštolů. Jméno má základy v řeckém slově petros, což znamená "skála". Latinizací vznikl Petrus a nakonec i náš Petr. Dnes a také 29. června slavíme ochránce mnoha povolání a řemesel. Připomeňme si alespoň, že sv. Petr je patronem papežů, řezníků, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, mostařů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchářů, rybářů a lodníků.
Nejznámější Petr se narodil kolem roku narození Ježíše v Betsaidě (Galilea, Izrael). Původně se jmenoval Šimon a se svým bratrem Ondřejem byli rybáři. Kristus jej povolal, aby se stal jeho učedníkem, a nazval jej aramejsky Kéfas, což lze přeložit jako "skála" a souvisí to s tím, co jsme již napsali o jméně Petr. Vysvětlení nalezneme ve výroku Ježíše Krista: "Ty jsi Petr (skála) a na té skále zbuduji svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Dám ti klíče od království nebeského a co odmítneš na zemi, bude odmítnuto v nebi, a co přijmeš na zemi, bude přijato v nebi." O Petrovi se nejvíce dovídáme z Nového zákona. Z něho je zřejmé, že dosáhl mezi apoštoly jedinečného postavení. Přestože ve chvílích strachu a nejistoty svého Mistra třikrát zapřel, právě jemu se Kristus po vzkříšení zjevil jako prvnímu z apoštolů. Petr se stal prvním vůdcem křesťanského společenství a ve jménu Krista šířil jeho učení. V Jeruzalémě dosáhl brzy vysokého postavení a vykonal i mnoho misijních cest do jiných oblastí. Do Říma se vrátil až v době, kdy zde vládl císař Nero. Petr se prý chystal z Říma uprchnout, ale na silnici potkal Krista jdoucího do Říma. Na otázku kam jde (Quo vadis, Domine?), odpověděl Ježíš, že přichází, aby byl znovu ukřižován. Petr se zastyděl, vrátil se a brzy byl skutečně zajat (asi v roce 64 nebo 67) a odsouzen k smrti na kříži. Jediná slova, kterými Petr na rozsudek smrti zareagoval, byla, že chce být ukřižován hlavou dolů, protože není hoden zemřít jako Kristus.
V církevním kalendáři je dnes slaven svátek Stolce sv. Petra (též Stolování (Nastolování) sv. Petra či Petrova stolce). Jeho smysl a historii objevily teprve nedávné výzkumy, které zjistily, že se slavil již v polovině 4. století. Původně se vztahoval k antickému zvyku, při kterém Římané slavili památku zemřelých příbuzných - Parentalia. Přitom za stolem vyhrazovali jednu volnou židli mrtvým (cathedra), čímž se s nimi usmiřovali. Protože skutečné datum Petrovy smrti bylo římské obci neznámé, zvolila si k tomu právě 22. únor. Později byl význam slova cathedra přenesen na biskupský stolec a obsah svátku se hledal v převzetí římské církve apoštolem Petrem. Celá věc se poněkud zamotala, když Řím přejal galské datum této slavnosti (18. leden) a původní datum si ponechala pouze Antiochie. Teprve papež Pavel IV. rozšířil roku 1558 obě tyto památky na celou církev. Za Jana XXIII. vyřadili konečně svátek 18. ledna ve prospěch původního 22. února a dnes platný římský kalendář z roku 1969 jej převzal jako svátek pod jménem svátek Stolce sv. Petra (Cathedra Petri).
Prameny:
Václav Rameš: Po kom se jmenujeme
František Čapka: Dějiny zemí Koruny české v datech
česká, slovenská, německá, anglická a ruská Wikipedia
archivy syndikátu novinářů
Česko-Slovenská filmová databáze a další zdroje
