Štítky: zimní zahrada, skleník, stavba, izolace, dům
Zimní zahrady známe pod nejrůznějšími názvy již od 17. století. Dřívější skleníky pro exotické rostliny se stávají zajímavým architektonickým prvkem dnešních novostaveb i rekonstruovaných objektů. Jejich hlavní funkcí je rozšíření obytného prostoru domu do zahrady, získání prostoru pro celoroční pěstování rostlin, případně pro přezimování choulostivých druhů.
Zimní zahrada není skleník
Ten slouží k pěstování rostlin, urychlení úrody a veškeré parametry, jako je teplota či vlhkost, jsou plně přizpůsobeny rostlinám. Kvůli posezení a relaxu v zimní zahradě přílišná vlhkost nefiguruje. Nikdo by si přece nepřál, aby na něj ze stropu či stěn kapala voda.
Zimní zahrada jako obytný prostor
Zimní zahrada tedy slouží jako obytný prostor, jako místo k odpočinku, což je dáno její příjemnou atmosférou napodobující pobyt venku v přírodě. Velkou výhodou je těsná blízkost obytných místností a zázemí, samozřejmě také bezprostřední kontakt se zelení, venkovní zahradou a kromě toho nám její prosklené stěny umožňují uklidňující výhled do krajiny.
Kam zimní zahradu umístit?
Zimní zahrada není samostatně stojící stavba. Je přičleněna k domu a alespoň jedna její stěna je tvořena obvodovou zdí domu. Charakteristická je také prosklenou střechou, skrz kterou snadněji pronikají sluneční paprsky a díky nim se dobře daří rostlinám. Dle světových stran je nejvhodnější umístit zimní zahradu na západní, jižní či východní stranu. Výhodou jižní strany je, že je nejteplejší, ale západní strana nám umožní prodloužit si den. Zahrady orientované na sever bývají studené a stinné, ale když jim dopřejeme termoizolační sklo a speciální izolaci stěn a podlahy, promění se v pohodlnou oázu a současně působí jako teplý štít domu. Umístíme-li zahradu tak, aby její nejdelší strana byla nejvíce oslněna, bude příjemně vyhřívat i obytný prostor. V letních měsících v ní však může být až nepříjemné horko, proto se doporučuje mírně naklonit její prosklenou střechu a zastínit ji žaluziemi.
Sezonní či celoroční zimní zahradu?
Před její stavbou je nutné se rozhodnout, zda dáme přednost zahradě celoročně obývané či sezonní a ujasnit si především, k jakému účelu ji chceme využívat. Sezonní zimní zahrady obývané od jara do podzimu jsou méně náročné jak po finanční, tak i stavební stránce. Není třeba je vytápět. Toužíme-li však po celoročně obývané zimní zahradě, neměli bychom šetřit na výběru skla. Kvalitní sklo nám totiž zaručí minimum úniku tepla, čímž se zlevní provoz. Za standard se považuje sklo s koeficientem prostupu 1,3. Tento požadavek splňují izolační dvojskla či trojskla s dutinou vyplněnou inertními plyny. Na střechy celoročně i sezonně využívaných zahrad jsou vhodná izolační dvojskla s pokovenou vrstvou, která dokážou zachytit až 80% slunečního záření, a tím zabrání zbytečnému přehřívání zahrad v letním období. Kromě skla je zde ještě jedna varianta, a to průsvitné plastové desky – tzv. polykarbonáty. Jejich největší předností je především nízká hmotnost, ale při větší tloušťce i dobré tepelně izolační vlastnosti a přijatelná cena. Na druhou stranu mají kratší životnost (výrobci uvádějí asi 10 let), jsou hlučné při dešti a nejsou tak průhledné jako sklo.
Chceme-li mít ze zimní zahrady plnohodnotnou obytnou místnost, musíme myslet na to, že by neměla mít méně než 15 m2. Jinak by byla příliš stísněná a museli bychom se s nábytkem a květinami přetlačovat. Tvar zahrady je už na fantazii stavitele. Nejjednodušší je samozřejmě obdélníkový půdorys připojený k jedné stěně domu. Stěny zimní zahrady musí být vzhledem k nosnosti rámové konstrukce kolmé. Nábytek v zimní zahradě by měl být lehce omyvatelný se sedáky, které můžeme prát.
Důležité je větrat a stínit
Pro nerušené využívání zimní zahrady musí být zajištěno větrání. Zejména během horkých letních dnů by mělo být alespoň 15% plochy otevřené, aby nedošlo k přehřátí. Ve dnech chladnějších zase odvede větrání z prostoru vyšší vzdušnou vlhkost, která způsobuje kondenzátor par na sklech. Při nárůstu teploty v letních měsících by také mohlo dojít ke spálení rostlin. Abychom tomuto předešli, je dobré zimní zahradu zastínit zvenku. K tomuto můžeme použít navíjecí rolety nad střechou, či žaluzie. Zevnitř zahrady zastíníme kolmé stěny.
Spořme teplem
Velmi dobře lze využít teplo z vyhřáté zimní zahrady. Buď je usměrníme do obytných místností domu, nebo akumulujeme do materiálů v interiéru zahrady.
Konstrukce zimních zahrad
Jak u sezonních, tak u celoročně využívaných zimních zahrad by se měla použít konstrukce s přerušeným tepelným mostem. Pokud bychom zahradu přerušeným tepelným mostem neopatřili, začala by se chovat jako skleník. V období vysokých mrazů by promrzla a ohřála by se zase až na jaře. Střecha by měla vyžadovat co nejnižší údržbu, neboť umytí prosklené střechy zvenku je značně obtížné. Proto je výhodnější pořídit si šikmou střechu, u které tento problém částečně řeší déšť. Názory výrobců se rozcházejí v tom, zda má být střecha otevíratelná či nikoliv. Někteří tvrdí, že dostatečnou cirkulaci vzduchu můžeme zajistit jedině otevíratelnou střechou, jelikož teplý vzduch stoupá nahoru. Střešní okna většinou bývají na elektrický pohon, který je pohodlnější a bezpečnější než klasická střešní okna na kličku. Máme-li zahradu s pevnou střechou, větráme bočními a čelními okny, čemuž se říká křížové větrání.
